Hry jsou sranda, dokud je nevytváříš

Ti co mě znají určitě ví, že jsem sběratel co se týče herního průmyslu. Rád utratím velké množství peněz za sběratelskou edici hry, kterou třeba ani nehraji ale hlavně že tam je figurka! Tato posedlost mě lapila teprve nedávno, takže má sbírka není až tak veliká, jak bych chtěl a můžou za to hned tři faktory. Prvním je dostupnost, protože plno edicí, které bych rád vlastnil se buď již neprodávají, nebo jsou v jazyce který nechci (kdo by taky chtěl krásnou krabičku třeba Croftky popsanou čínsky nebo rusky), nebo se dají koupit v angličtině ze zahraničí, ale mnohdy za veliké peníze no a tím se dostáváme k druhému faktoru a to jsou právě prachy! Krásným příkladem je třeba Mirror’s Edge Catalyst, který by měl vyjít něco kolem 25. května a já bych si tuto sběratelskou edici rád pořídil na PS4. Proč ne? No protože tahle krásná sranda stojí 7499,- a já teď dost vážně uvažuji jestli to má cenu, i když ta figurka je prostě božská!!! Takže ve finále by to bylo tak, že utratím tak čtvrtku své výplaty za edici, poplatím vše co musím a pak budu okusovat zeď. Zvláště teď v době kdy se všem (hlavně mému skvělému autu) líbí má prázdná peněženka a průvan na účtě. No a třetím faktorem je má krásná žena… Nemusím doufám vysvětlovat proč.

66bb42c141a574974d591d999dd0d59f7346774330df9e98b103cd597a2c22cd_large

Abych se dostal k tomu proč vám vlastně o tomhle píšu. Nejen že sbírám počítačové nebo konzolové hry, ale s velkou radostí sbírám hlavně stolní hry. Mnohdy mě baví víc sedět 5 hodin s přáteli u Legend Andoru, než koukat jak vyoranej zombie do obrazovky a za noc poslat pod kytičky pár stovek nestvůr. Karetní, logické, strategické, jakékoliv hry, prostě cokoliv na čem se zabavím sám nebo klidně i s kamarády beru. Problém však nastal ve chvíli, kdy jsem zjistil, že mé nároky nesplňuje vlastně žádná hra z těch co mám doma a na trhu žádná taková ani není. Znáte ten pocit kdy si řeknete “sakra chtěl bych si zahrát něco takového, kde musím dělat toto, toto, toto a toto no prostě všechno”? Přesně takový pocit mě před nějakou dobou přepadl a já se rozhodl zkusit vytvořit pro mě a mé přátelé vlastní takovou hru. Ihned plný odhodlání jsem se vrhnul do práce a ačkoli jsem v hlavě přesně věděl, co od té hry chci a jak má vypadat, propiska se mi zasekla hned, jak jsem se dotkl papíru. No uběhlo už pár neděl a já jsem takřka nepokročil. Nějak prostě nevím jak ale elán a pozitivní myšlení mě neopustilo. Momentálně si říkám že když to půjde tímto tempem, tak bych do roka mohl mít hotový aspoň ten základ no a masová výroba bude následovat hned po té!

12380975_258492111149755_1463996197_o
Legendy Andoru

Zrovna dnes jsem se tedy rozhodl zkusit jiný pohled na věc a to třeba ten, spojit již existující hry co mám doma (Legendy Andoru, Osadníci z Catanu, Dominion), přidat k tomu klasické Dračí doupě a teď momentálně sleduji, zkouším a testuji, jak co nejlépe to udělat. No a musím říct, že to je ta nejlepší možnost kterou jsem mohl udělat. Takhle vše vizuálně vidím a i když sice nemám plno barevných žetonů které by se mi docela hodily, pomáhám si víčky od piv, kterých při hraní a nebo jen přemýšlení spotřebuji docela dost. Takže ve finále vám sem dám radu a to tu, že pokud vás někdy napadne něco jako vymyslet vlastní, komplexní a dost rozšířenou hru s velkým herním mechanizmem, hoďte raději tento plán za hlavu. A pokud jste na tom teď jak zrovna já, tak přeji hodně štěstí a klidně mi do komentářů napište, jaké s tím máte zkušenosti nebo jak se vám daří.

Já budu o průběhu tvorby určitě ještě nejednou psát.